Cihlářská výroba v Dolním Bukovsku má bohatou tradici. V roce 1876 zde Jan Řehoř vystavěl žárovou pec a otevřel první těžebnu cihlářské suroviny. Podnik se rychle rozrůstal a v roce 1895 v cihelně pracovalo už 8 mužů a 10 žen. Hlínu zaměstnanci kopali krumpáčem, po navlhčení vodou ji šlapali bosýma nohama a ručně dusali do dřevěných forem. Vyražené plné cihly se sušily proudícím vzduchem v prostorných kolnách.
Koncem 19. století se řízení podniku ujal syn zakladatele, František Řehoř. Podnik zmodernizoval a na místě staré cihelny postavil čtrnáctikomorovou kruhovou pec s 36 metrů vysokým komínem. Brzy na to přibyla další dominanta a to 33 metrů vysoký komín parního stroje. Lisování plných cihel a střešních tašek bobrovek bylo zmechanizováno. V této době se značně zvýšila výroba a na koňských potazích byly cihly a tašky označené monogramem "Ř" rozváženy do širokého okolí, hlavně do Veselí nad Lužnicí a Mezimostí nad Nežárkou. Za první republiky došlo na modernizaci těžby cihlářské hlíny. Krumpáče nahradil korečkový bagr na elektrický pohon a k lisu se hlína dopravovala na kolejových vozících.

Rodu Řehořů cihelna patřila až do roku 1950, kdy se stala jedním z výrobních závodů tehdejšího národního podniku Jihočeské cihelny. Po důkladném průzkumu ložiska tu byla na počátku sedmdesátých let postavena moderní cihelna. V roce 1992 byla privatizována ve prospěch rodinných příslušníků původních majitelů. Majitelem cihelny se stal Ing. Vladimír Heluz, který pokračuje dále ve výrobě cihlářského sortimentu a keramobetonové prefabrikace pod názvem HELUZ cihlářský průmysl v. o. s. Společnost se rozrostla o další výrobní závody: Jistrop s. r. o. Dolní Bukovsko, Cihelnu Hevlín a Cihelnu Libochovice.